Léčit? Sekat ruce pro výstrahu? Anebo vynutit plné odškodnění obětí?

Radikální transformace právního myšlení je nezbytná, jestliže se nechceme časem ocitnout v úplné, novo-levicové dystopii. Zde nabízím několik komentářů k teoriím trestu i jejich aplikaci...

Jsme součástí světa mezilidských interakcí. Tyto interakce jsou často abstrahovány, někdy i úplně zamlžený pojmy jako stát, národ, unie, společnost atp. Je však nutné vidět, že za těmito pojmy vždy stojí jednotliví lidé. V této perspektivě jsou pak "zločiny" doslovně pojaté jako zločiny proti společnosti, státu a podobně, pojetí chybná. Vždy se nakonec jedná o zločin, o akt agrese, jednoho člověka vůči druhému, ať už samostatně nebo v kooperaci s jinými. A pak i úvahy o následném trestání za akty agrese nemají levitovat v těchto často příliš nekonkrétních, mlhavých rovinách, ale mají být v jádru chápány právě jako proces nápravy "pokřiveného" právního vztahu (stavu bezpráví) mezi konkrétními lidmi, mezi agresorem a jeho obětí. Nikoliv mezi člověkem a nějakou mlhavou abstrakcí; nebo mezi dvěma mlhavými abstrakcemi.(1) "Zločiny" proti státu, společnosti a podobně, tedy v pravém smyslu - neexistují.(2) Stejně tak "zločiny", kde neexistuje žádná oběť, kde nedošlo k agresi do sféry vlastnictví jiného člověka, nejsou zločiny a tedy - neexistují.(3)

V rámci nápravy stavu nespravedlnosti způsobeným agresí (jehož je trest součástí) je (respektive má být) oběť vždy na prvním místě. Pachatel jí má sloužit do úplného, možného narovnání. Někdy se tento ideální stav nápravy vystihuje formulací "učinit oběť opět úplnou". Jsem přesvědčen, že toto je správným, dobře obhajitelným základem úvah o spravedlnosti. Ale bohužel, žijeme ve světě kde se prosadila ve velké míře i pojetí jiná, podle mého chápání s právem přímo nesouvisející nebo i v konečném důsledku úplně zvrácená, spravedlnost de facto popírající. Pojetí, která myšlení o trestu významně pokřivila, která od spravedlnosti naši společnost citelně vzdálila.

V oblasti právního myšlení se běžně objevují následující tři (případně další, ovšem ze zde zmíněných obvykle významně pramenící) pojetí respektive teorie trestu:

1. Restituce respektive retribuce  |  2. Náprava zločince  |  3. Odstrašení(4)

První jsem obecně naznačil výše. Druhá se týká nápravy zločince, protože i zločinec může někým být chápán jako oběť (na základě skutečných předchozích příkoří vůči jemu samotnému respektive na základě nějaké zvrácené, politicky korektní, tzn. sluníčkové ideologie) případně je chápán jako nemocný, a na základě toho se stal agresorem; má tedy být primárně léčen, nikoliv trestán.(5) Třetí pak řeší efekt odstrašení zločinců od agrese, tzn. tresty stanovené tak aby se jich potenciální pachatelé obávali a svou tendenci k páchání zločinů tlumily nebo ideálně úplně potlačili. 

Myslím si, že pokud je řeč o spravedlnosti, o právu, o teoriích trestu, tak jediným smysluplným a ospravedlnitelným pojetím o kterém má smysl v této sféře uvažovat, rozvíjet jej, odkrývat a aplikovat, je právě restituce respektive retribuce, tedy náprava škod způsobených oběti respektive odplata agresorovi.(6) To může vézt například i k úvahám o zavedení "dlužního otroctví" pro neplatící zloděje (v žádném případě však vůči státu), trestu smrti pro vrahy (věřili bychom však státu v takové fatální otázce?) apod. Naopak "náprava" ve zcela jiném smyslu, tedy "náprava" zločince jako léčba nemocného, do trestního práva (ani k teoriím trestu) podle mého soudu vůbec nepatří a výstupy z tohoto myšlení z něj mají být ze zákonů i z teoretických úvah o vhodném způsobu trestu úplně odstraněny. Zločinec nemá právo (přesněji, privilegium) na psychoterapeutický, psychiatrický, resocializační, rekvalifikační ani jiný podobný servis; v praxi nedobrovolně financovaný z berní jejich obětí nebo dané kauzy zcela nezúčastněných lidí. Jestliže byl agresor někdy v historii obětí zločinu, nechť se v tomto případě také, rovně a konzistentně, postupuje podle zásad vycházejících z pojetí restitučního/retributivního. Na posuzování kauzy kde je agresorem to však nemá mít vliv tzn. jeho oběť o odškodnění nepřichází. Jestliže někdo vnímá pachatele jako psychicky nemocného, může mu například sám, dobrovolně, a pokud to pachatel přijme, na svoje náklady, poskytnout libovolný servis.(7) Není to však součástí trestu. Nepatří to tam. A nemá to být součástí práva. Naopak, tento (z berní financovaný) postup je, jak jsem již naznačil, zločinem vůči obětem agresorů. A to je nepřípustné. 

Stejně tak výstupy z teorie odstrašení - nemají být součástí úvah o trestu. Výše odškodnění oběti se má odvíjet od míry porušení práv oběti. Bylo by zvrácené sekat ruce za krádeže lihovin nebo ovoce v obchodě, a to i přesto, že by to mohlo mít významný efekt odstrašení. Avšak, důraz na odstrašení v neprávní rovině je naopak velmi důležitý. Společnost, ve které se zločinci nebojí páchat zločiny, protože mají pocit, že riziko jejich odhalení, vyšetření a potrestání je nízké nebo rovnou žádné, že tedy mohou páchat cokoliv kriminálního co je zrovna napadne, je odsouzena k zániku. K neomezeným orgiím zločinnosti. Ke stavu kdy se civilizovaní lidé bojí vyjít ven na ulici, bojí se o své děti když jdou ráno do školy (viz například dnešní no-go zóny)(8) a tak raději z této nouze volí, v lepším případě, odstěhování, emigraci. Anebo formování milicí, sebe-vyzbrojování a zabezpečování svého majetku (bez ohledu na legislativu). V horším případě pak jen rezignovaně čekají kdy to přijde.

Závěrem chci dodat, že tento text je souborem pozic, které pevně zastávám, ale také úvah, které hodlám i nadále rozvíjet, měnit, zpřesňovat. Doufám však, že ve svém celku bude přínosným pro debatu o spravedlnosti a spravedlivém trestu a že svým drobným dílem přispěje ke snaze otáčet právní myšlení pryč ze zvrácených hlubin ve kterých dnes přehnívá, a do kterých se stále hlouběji potápí.(9) Chci naopak abychom se vydali cestou myšlení kde na prvním místě stojí oběť a ideál "učinit oběť opět úplnou".

*******

Poznámky a zdroje: 

(1) Abstraktní, zobecňující pojmy samozřejmě není nutné úplně zavrhnout, nepoužívat. Vážný problém v sociálních vědách je však když se v hromadách těch všech abstrakcí, obecností, průměrů a agregátů úplně zapomene na elementární zdroj sociálních jevů... na člověka, na jednajícího jednotlivce. 

(2) Viz například absurdní a eticky neobhajitelné "Trestné činy proti branné povinnosti" - https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-40/zneni-20180103#cast2-hlava11

(3) Například eutanazie (s asistencí nebo bez), požívání psychotropních látek nebo tzv. registrované partnerství. Jinými slovy, sebe-usmrcení, sebe-poškozování, dobrovolný svazek mezi lidmi apod. to vše (při plném respektu k vlastnictví jiných lidí) není zločinem a nemá být trestné. Ovšem, může být "postihováno" diskriminací.

(4) V rámci libertariánského právního myšlení viz Murray Rothbard a jeho lehce kontroverzní, ale velmi podnětná "Etika svobody" dostupná online na - https://www.mises.cz/literatura/etika-svobody-73.aspx 

(5) V případě že někdo, bez jakékoliv kriminální historie, jednal náhle a nečekaně "zločinným způsobem" například na základě vlivu doposud neobjeveného, expandujícího nádoru v jeho mozku, o kterém neví, a který působí na oblasti významně související s jeho agresivitou (např. amygdala), tak je důvodné zvažovat jestli se opravdu jedná o agresora v pravém slova smyslu. Tzn. jestli s ním má být nakládáno jako se zločincem, případně "pouze" jako s někým kdo způsobil (zcela nezáměrně, neplánovaně, nečekaně, mimo svou volní kontrolu atp.) újmu jinému člověku, ale de facto neměl zločinný záměr. Nicméně, i tak je správné od tohoto člověka požadovat nápravu škod. Nakonec, pokud zde není nikdo kdo za něj přebírá odpovědnost, tak od koho jiného? Nebo má snad zůstat jeho oběť neodškodněna? Variantu "daňový poplatník" doufám již pokládáme za zcela zvrácenou. Ještě dodávám, že tento typ situací nemusí být snadný na analýzu, protože je zde přesah do neurověd, a to je svět extrémně komplexní.

(6) Restituce (např. navrácení kradeného zboží). Případně, pokud není možná, tak kompenzace (tzn. náhrada škody v peněžní formě) atd. Retribuce je pak element "navíc", který je trestem za agresi. Pokud by se jednalo pouze o škodu na základě nějaké chyby, omylu, tzn. bez zločinného záměru, tak se aplikuje pouze restituce/kompenzace, tedy bez odplatné složky...

(7) Mnoho let nazpátek jsem navštívil přednášku jednoho jezuitského kněze, který se zločinci žil, staral se o ně, snažil se jim ukázat jinou cestu. A to dobrovolně, na vlastní riziko, na své náklady a na náklady své církve (není mi známo v jaké výši či jestli vůbec je Tovaryšstvo Ježíšovo financováno i z daní). Já toto obecně nezastávám, touto cestou bych osobně nešel, ale do určité míry respektuji, obdivuji tu odvahu a odolnost a podtrhuji, že při dodržování libertariánských principů, tato forma pomoci zločincům myslitelná je. V současnosti si už na jméno toho pána bohužel nedokážu vzpomenout. Snad jej časem zase objevím.

(8) Tzv. sociálně-vyloučené lokality, no-go zóny u nás a v zahraničí viz například: 

- Karviná, Nové město - https://ct24.ceskatelevize.cz/regiony/1570215-nove-mesto-nejhorsi-adresa-v-karvine (2015)

- Legendární sídliště Luník ve východoslovenských Košicích - https://www.youtube.com/watch?v=Eg4SvAvYNYI

- Řada výstupů různorodé kvality (a ze zdrojů sporné spolehlivosti) ukazující pravděpodobné no-go zóny, stovky hořících aut v ulicích, a taky několik působivých útěků policie před jejím protivníkem. UK, Francie, Švédsko,... tedy vše "vyspělé" země kde mají stát, který údajně "poskytuje ochranu". Otázka však komu:

 - https://www.youtube.com/watch?v=yOCnNz-uz-o (French policeman enter Muslim no go zone, what happens next will shock you)

- https://www.youtube.com/watch?v=WDPXfHTGbOw (Burning issue: 650 cars torched in French NYE ‘tradition’)

- https://www.youtube.com/watch?v=scYcys13lgs (Islamic Mob Put's Cops On The Run: Britain No-Go Zone.)

- https://zpravy.idnes.cz/svedsko-gangy-grantary-nasili-volby-svedsti-demokrate-pgk-/zahranicni.aspx?c=A180417_161559_zahranicni_aha (Granáty a války gangů. Švédové před volbami řeší zločin na předměstích)

- https://twitter.com/intellfusion/status/954065438966800385 (Significant Acts of Criminal Violence - #Malmö, Sweden 2017 #säkpol #svpol #sverige. Nearly 4,000 incidents recorded for #Sweden in 18 months including recent #Grenade Attacks & Shooting Incidents.)

Je to jen pár vybraných. Doporučuji prozkoumat mnohem víc. Jistě si i na tomto základě lze udělat obstojný obrázek o tom kam až to v některých krajinách s pomocí státního "práva a poskytování bezpečnosti" dopracovali...

(9) Ještě jsme se zdaleka nevynořili z podtíhy "právního myšlení" socialismu minulého, a už na nás tlačí balvan "právního myšlení socialismů moderních", tentokrát ze západu.

(10) Poznámka k terminologii. Jak mnozí víme, tak se v rámci legislativ různých krajin objevují tresty za homosexuální styk, za tzv. hate-speech, za popírání holokaustu, za rouhání apod. zvrácenosti. Chci tím podtrhnout, že to co zrovna někde vyprodukuje nějaký prohnilý parlament či s ním spříznění lobisté a "myslitelé" ani zdaleka neznamená, že to má být (včetně příslušné terminologie) měřítkem správnosti. Já vycházím z mého chápání principů klasického liberalismu respektive libertarianismu a souvisejících pramenů. To, že mé výstupy obsahově nebo terminologicky nemusí (a docela často neodpovídají) platné legislativě nebo v současnosti užívané "právní" terminologii nepokládám jako jejich automatický nedostatek (i když jím do určité míry být může). Myslím si, že státní aparáty (včetně mnohých univerzit) předvedly globálně už víc než dost na to aby nebyly pokládány za nijak vše-určující, za posvátné. Případné (a alespoň trochu slušné) námitky anebo doplnění však samozřejmě vítám.