Libertarianismus je cestou radikální transformace práva, nikoliv tupého boje proti národům

Libertarianismus není bořením veškeré současnosti. Jeho cestou je radikální transformace práva. Negace socialismu, včetně eurosocialismu. S národní identitou a dalšími fenomény není v rozporu - dokud se drží v právních normách.

Může vznikat a občas vzniká klamný dojem, že je libertarianismus bořením veškeré současnosti. Urputný výpad proti všem národům, autoritám a hierarchiím. Proti jakýmkoliv uniím, aliancím, víře nebo nevíře, proti konzervatismu, umírněnosti nebo dokonce přírodě. Ano, někteří libertariáni zlehčují, atakují nebo prostě jen nezahrnují fenomén národa, identity, do svých úvah a projevů.(1) Obdobně některé další výše zmíněné fenomény.(2) Může tedy navenek někdy působit jako čirý revoluční boj, těžký relativismus nebo kontrariánství vždy, ve všem, proti všemu a za každou cenu.(3) Působit tak může, ale to je velmi nepřesný, pokřivený obraz.

Za prvé, a to je to klíčové, libertarianismus je zřetelně definovatelná myšlenková sféra. Má svou agendu ve které, oproti jiným sociálním alternativám a legislativě, výrazně vyniká.(4) Tou agendou jsou otázky oprávněného používání násilí; jasného a konzistentního chápání svobody (nikoliv politického "chápání" ve stylu prázdné předvolební floskule); zřetelného vymezování právních hranic umožňujících společenský řád, tedy mírovou, (ideálně) bezkolizní koexistenci lidí; opravdová - lidská práva - všech jednotlivců (ano, všech, nikoliv jen momentálně volených a vyvolených); ochrana privátních sfér a nikoliv jejich (tak jak je již dlouho typické) nedůstojné vydání napospas různobarevným politickým (především socialistickým) experimentům; problematika plného odškodnění obětí, které jsou vždy na prvním místě (namísto přístupu "stát na prvním místě" a stále častějších snah o rehabilitaci, rekvalifikaci, resocializaci grázlů z peněz všech, tedy i jejich obětí) apod. Jeho těžištěm jsou tedy otázky práva, ukotvené, mimo jiné, v reflexi nevyhnutelné, fyzikálně podmíněné vzácnosti ve které žijeme. Právě v této sféře, v otázkách práva, je libertarianismus radikální, jak ve smyslu radixu, tedy směrem "k podstatě, ke kořenu věci", tak i ve smyslu "objemu" usilované právní transformace.(5) Avšak v jiných otázkách nám už libertarianismus přímo žádné odpovědi a řešení dávat nemusí. Anebo jen velmi nemnoho. Libertarianismus není "teorie všeho".
 
Za druhé, národní identita respektive etnická příslušnost - obecněji, tendence lidí se identifikovat, seskupovat, kooperovat; vnímat řadu společných znaků, kterými jiní lidé, jiné skupiny, neoplývají - je zcela přirozený, podle všeho, věky trvající, evolucí etablovaný, biopsychologický fenomén. Navíc, pozorovaný obdobně i u jiných druhů, u jiných vyšších primátů(6), u kytovců(7) apod. Je chybou jej podceňovat, ignorovat nebo mu za každou cenu jen a pouze oponovat.(8) A tuto pozici navíc ještě deklarovat jako snad nezbytnou součást libertariánství. Může to být další osobní postoj, názor navíc, to bezesporu, ale nutnou součástí libertarianismu to není. 
 
Od dávných dob se naši primitivní (primitivnější) předci shlukovali, mimo jiné, proto aby efektivněji odolávali vnějším hrozbám - jiným soupeřícím skupinám v lokálním zápasu o zdroje. Anebo také aby sami mohli být efektivnější hrozbou pro ostatní. Úspěšnějším agresorem. Skrz etnické rozlišování mohli lépe identifikovat toho kdo k ním přišel odjinud, kdo je mezi nimi nový, neznámý, cizí, "neotestovaný" a může tak být i potenciálně nebezpečný. Profesor biologie a neurologie Robert Sapolsky ve svém článku "This Is Your Brain on Nationalism" v souhrnu uvádí, že "... neurobiologie, endokrinologie i vývojová psychologie vykreslují ponurý obraz našeho žití jako sociálních bytostí. Když je řeč o příslušnosti ke skupině, nezdá se, že by se lidé příliš odlišovali od šimpanzů zabíjejících se navzájem v lesích Ugandy. Nejhlubší blízkost chová člověk ke svým známým "soukmenovcům". Kdokoliv jiný, cokoliv jiného, se pravděpodobně setká - minimálně v začátku - s jistou mírou pochybností, obav nebo nepřátelství. V praxi mohou lidé své agresivní tendence k "těm druhým" krotit a přehodnotit. Ovšem, toto obvykle bývá až sekundárním, opravným krokem".(9) Biologická "syrovost" v nás je patrná.

Každý si přítomnost tohoto fenoménu v sobě samém může navíc otestovat (sám nebo v malém počtu, a pro ještě hlubší poučení i neozbrojený) návštěvou nějaké z našich místních nebo zahraničních no-go zón. A počkat si chvíli na vznik mezietnického napětí, a na případný, následný mezietnický - fyzický - konflikt. Na takových místech si lze pak také citelně otestovat jak jednoduchá mentální aktivita to musí být aby člověk uprostřed chaotického násilí alespoň přežil. Ano, to jsou ta místa kde barva pleti, jazyk, přízvuk, oblečení, symboly, ty tzv. stereotypy a podobné skutečnosti hrají klíčovou roli. Protože na nic jiného ve zlomcích vteřin jednoduše nezbývá čas. Na žádnou hlubší analýzu. Jen schopnost rychle rozlišit ty nejhrubější vnější znaky a projevy okolních osob - to je cestou ke zdraví respektive holému přežití. To jsou místa kde se může ozvat ta "krev", identita. Není rozumné tyto skutečnosti odignorovat, stejně tak jako - ve druhém extrému - z toho vystavět zvrhlou, slabomyslnou, zločin-obhajující ideologii.(10)

Smysluplnější je jádro těchto fenoménů studovat, pochopit, akceptovat jeho existenci. Snažit se ho usadit do civilizovaného rámce. Národní identita, patriotismus nebo jaké termíny preferujete (a na tomto místě ještě jednou odkazuji zejména na poznámku č.1 kde se veleproblematika definic nacionalismu zevrubně rozebírá), mohou v pozitivní rovině sloužit totiž také jako silnější tmel pro společnost. Jako pozitivní pocit větší blízkosti jednoho k druhému. Další společenská úroveň o kterou se lze opřít. Jako další motivace pro (dobrovolnou, tedy opravdovou) solidaritu, stejně tak jako možný další zdroj vzájemného elementárního respektu, avšak, ideálně, při absenci jakéhokoliv slepého nepřátelství k ostatním. 

Výrazným znakem našeho spojení, naší blízkosti s okolím je už jen to, že se od něj naučíme jeho a zároveň náš mateřský jazyk. Jazyk, který pak slouží, obecně, jako "nástroj" našeho myšlení. Tímto má pro nás výjimečné postavení. Je naším výjimečným spojením. Primárně skrze něj pak v jazykové rovině interagujeme se světem. Nebo, z jiného ohledu, už jen samotná existence subdisciplín jakými jsou populační genetika nebo třeba dnes relativně módní genetická genealogie tzn. subdisciplín genetiky, které nám pomáhají objasňovat genetické vztahy, to co sdílíme nebo to co je naopak mezi námi rozdílné, na úrovni jednotlivců, rodin, na úrovni populací. Lze tyto a další související části celé mozaiky jen tak odignorovat? Myslím že nikoliv.(11) Ale i kdybychom se dobádali v tomto ohledu k různým dalším, více či méně odlišným poznatkům, ať už bychom jim pak přikládali větší či menší váhu, tak to klíčové, co má mít finální slovo v našich vztazích, je nakonec (libertariánské, přirozené) právo. To které lze také někdy vyjádřit formulací "nezbytné civilizační minimum". To nesmí být jakýmikoliv národními, ale také náboženskými a jinými identitami vytlačeno, rozšlapáno. To je rámec, kterého bychom se měli držet, respektive se mu alespoň výrazně přiblížit, především.(12) 

Vedle řady pozitiv, které ze sdílené identity pramení, může tento fenomén, jak je zřejmé, také naopak sloužit jako další palivo pro mezilidskou bestialitu. Vyhnout se brutálním projevům tohoto fenoménu znamená zejména nejít cestou socialismu, ať už nacionálního(13) nebo internacionálního, nového či starého, progresivního či tradicionalistického, hnědého, oranžového, rudého nebo rudozeleného. Socialismus je prakticky vždy cestou socioekonomického, právního a kulturního úpadku.(14) Ať už metodou revoluce nebo "devoluce". Cesta směrem do hlubin chudoby, k hladu, konfliktu a násilí. Jen různorodým tempem a s odlišnou budovatelskou rétorikou. Když navážu na fenomén no-go zón naznačený výše, tak v situaci - kdyby se velká část "rozmanité" společnosti stala jednou rozsáhlou no-go zónou, která trpí silným pocitem nedostatku nebo je dokonce na pokraji vyhladovění, kde většina trpí permanentním pocitem křivdy, nejistoty a ohrožení - by se naše kmenové tendence automaticky prodraly na povrch. To jsou pro ně ty vynikající živné podmínky. Bohužel však pravděpodobně jen v té necivilizované, brutální podobě. Nakonec, i proto mnozí fašisté a nacionální socialisté opěvovali zápas, boj, bojovnost atp. Věděli, že v boji obecně, v boji s "těmi druhými" jejich sdílená identita hluboce sílí. Že se tím národní pospolitost "vypaluje do krve". Posiluje. Mnozí z nich si to sami otestovali v zákopech první světové války. A tak ti, kteří se bojí těchto brutálních extrémů, by se měli v prvé řadě bát toho co k nim vede. Co jim vytváří živnou půdu. Biologie člověka se v tomto, zdá se, nezmění. Ale to jestli žijeme v libertariánské respektive liberální (nikoliv v současném socialistickém smyslu, ale v tom klasickém), socialistické nebo polosocialistické společnosti, to změnit můžeme. Změňme.

Vedle různých forem státního parazitismu, regulačních orgií, které dusí produktivní lidské aktivity, směřují k chaosu, frustraci, bídě a vytváří tak dlouhodobě další "vnitřní" potenciál pro "konečná řešení", existuje také - již částečně naznačený - proces, který lze nazvat jako "negativní nacionalizace". To si lze představit tak, že nikoliv v prvé řadě zevnitř daného etnika, ale z venku, z jeho okolí, pochází vliv na posilování jeho identity. U nás to můžeme do jisté míry pozorovat na vztahu Morava a Slezsko "versus" Čechy (nebo spíš  možná "versus" Praha). I když člověk sám od sebe nemusí nijak vnímat, pociťovat svou moravskou nebo slezskou identitu, tak když neustále "z Prahy" slyší svým směrem vymezující komentáře, neustálé poukazování na svůj původ, na odlišnost, na nedostatky apod. Tak se nakonec identitu neřešící adresát, po nekončícím vymezování a připomínek z venku, možná dostane do bodu, kdy si řekne "Tak dobrá. Ano, jsem Moravan. A ano, jsme od sebe odlišní". A stejně tak naopak. Vytrvalým vymezováním se moravanů a Slezanů vůči lidem v Čechách, v Praze. Tímto způsobem lze vyvolávat a zesilovat identitu lidí. Zvnějšku. Naštěstí ale u nás toto dění nemá žádné hmatatelné negativní následky. Navíc, na výjimečném, velice úspěšném, příkladu mírového dělení Československa se zdá, že tady v těchto otázkách existuje, nebo alespoň existovala, jistá střídmost a rozum.

To už ale není případ dnešního tzv. "vyspělého" západu. Evropská unie je bohužel solidním příkladem k procesu "negativní nacionalizace". A to navíc fatálně iracionálního stylu. Kdy její neustálé ukazování prstem, vyhrožování, vydírání, chvástání se, manipulování, poučování a apelování směrem na - v migrační či v jiné jí vyrobené krizi - "nesolidární" východní země, vyhrožování těm co preferují odčlenění, plamenné výpady proti všem skutečným i takzvaným "nacionalistům a pravicovým populistům", jejich umlčování. Toto všechno, nejen, že není bojem proti nacionalismu a odstředivým tendencím, ale je naopak jejich hutnou výživou. Jen totální ignorant, zcela zaslepený eurofanatik si dokáže nevšimnout, že hlavním zdrojem opozice k EU, je především EU samotná. Nikoliv "asi zničehonic" vzniklé národní vášně.

Jedná se především o reakci na bruselskou zpupnost a břídilství. Na umělé multikulturními experimenty. Na fatální selhávání ve všem na co EU sáhne. Reakce na nekonečnou byrokratizaci, zaslepenou unifikaci a centralizaci. EU je zdrojem spousty dnešních (a budoucích) rozkolů mezi národy. Nikoliv jejich velkým (no velmi velkohubým) sjednotitelem. EU rozdmychává krvavě nebezpečnou hru když si hraje na budovatele novolevé, multikulturní utopie. Bezostyšně uplivuje nad nacionálními tendencemi starousedlíků evropského kontinentu, ale zároveň zavírá oči nad tuhým tribalismem mnohých z vítaných imigrujících. "Bojuje" proti nacionalismu, proti identitářství a zároveň bojuje za nacionalismus, za identitu "evropanskou". Jednotliví "lídři" kážou mravy a řešení do všech stran, ale ve "vlastních" ulicích mají krev a bordel. 

EU funguje především jako další a stále těžší, ekonomiku dusící, regulační patro a nikoliv jako (údajný) svobodný, volno-tržní prostor.(15) A to je další faktor, který budoucímu "harmonickému soužití" všech kultur, citelně uškodí. Evropská unie, tento novolevý experiment, je tedy především čím dál tím větší hrozbou pro bezpečnost, svobodu a majetek civilizovaných lidí.(16) A navíc, až bude mít svou armádu, tak bude - při pokračování ve svém zaslepeném, megalomanském stylu - i hrozbou globální. EU je čím dál tím větší katastrofa. A její "kultury-sbližující" i jiné výsledky jsou toho pevným důkazem. Doufejme, že se jí nepodaří vyhrotit vztahy mezi národy a kulturami tak, že se nakonec budeme opět všichni "obohacovat" jen se zbraní v ruce. Takže závěrem...

Národní identita neznamená automaticky problém, a není to - z pohledu libertarianismu - apriori zločin. Je nerozumné tento fenomén zcela ignorovat, podceňovat, zesměšňovat nebo si s ním megalomansky zahrávat. Je zbytečné proti němu - jako proti biopsychologické skutečnosti - bojovat. Je vhodné tento fenomén nezaujatě analyzovat. Je rozumné národní identitu kultivovat. Je iracionální národní identitu zbožňovat. Je choré ji všemu ostatnímu - zejména právu - předřazovat. Je oprávněné na jejím základě - a v souladu s vlastnickými právy - diskriminovat. Je zločinem na jejím základě trestat. 

Je to fenomén ke kterému by se mělo - nejvhodněji - aristotelsky přistupovat. 

Střídmě. Uváženě. Zlatou střední cestou.

Poznámky a zdroje:
(1) V souvislosti s případnými výtkami k terminologii velmi doporučuji článek "Zmatky kolem nacionalismu" pana Miroslava Hrocha, v odborných kruzích známé a akceptované autority na problematiku nacionalismu, národních identit atp. Problém přesné definice pojmu "nacionalismus" a dalších, pojmů jemu obdobných je z článku více než patrný - > http://www.antropoweb.cz/webzin/achive_old/webzin_1-2_2006/07_hroch.pdf  | Za pozornost také stojí jeho rozhovory, například (který je podotýkám z roku 2008) - > https://hledani.rozhlas.cz/iRadio/?query=miroslav+hroch&reader=&porad%5B%5D=Studio+%C4%8Cesko&zobrazNevysilane=0 (2) Ostatními společenskými fenomény se v rámci tohoto textu zabývat nebudu. 
(3) Více o kontrariánství viz relativně známý, kontroverzní, kontrarián Petr Bakalář ve své publikaci "Manuál moderního nonkonformisty" z roku 2018. Dodávám, že mnoho jeho názorů nesdílím, nicméně mu asi nikdo nikdy nemohl upřít, že je podnětný. 
(4) Viz: 
A, Klasicky, Murray Rothbard ve svém díle "Manifest svobody" v části 1. zvané "Libertariánské krédo" > - https://www.mises.cz/literatura/manifest-svobody-45.aspxB, Walter Block ve svém "Libertarianism 101" > - https://www.youtube.com/watch?v=mnZH1gb3ef8C, Hans Hermann-Hoppe v "Property and Social Order" > - https://www.youtube.com/watch?v=AQmMe2IeGPUD, Nebo také, další vynikající, mezi libertariány v ČR bohužel zatím téměř neznámý, právní filosof Frank van Dun ve své přednášce "Freedom, Morality and Justice" >  - https://www.youtube.com/watch?v=wkq_4KE88SY(5) Jinými slovy - můžete být zastáncem radikální transformace práva a zároveň v mnoha jiných tématech zastávat neutrální, zlatou-střední, konzervativní nebo obdobnou, v určitém slova smyslu, neradikální pozici. Anebo vůbec žádnou.
(6) Jsou známy případy nejen etnického rozlišování, ale také "genocid" mezi šimpanzi. Viz poznatky z Tanzánie - https://www.sciencedaily.com/releases/2018/03/180326140214.htm (How infighting turns toxic for chimpanzees) | https://www.sciencedaily.com/releases/2014/09/140917131816.htm (Nature of war: Chimps inherently violent; Study disproves theory that 'chimpanzee wars' are sparked by human influence); anebo z Ugandy - https://news.nationalgeographic.com/news/2010/06/100621-science-chimpanzees-chimp-gangs-kill-mitani/ (Chimp Gangs Kill to Expand Territory)
(7) Ve výborně napsané knize "Etologie: Biologie chování" profesora Zdeňka Veselovského, kterou jsem měl kdysi dávno k dispozici, a která je již bohužel dlouho vyprodaná, se lze dočíst i o mezietnickém soupeření v rámci jednoho druhu velryb a to o zdroje v oblasti japonského moře. Tím, že se obě skupiny částečně oddělily a žijí primárně v odlišných hloubkách (ale občas se střetávají v průniku svých lovišť) se u nich rozlišily "jazyky" respektive "dialekty". Obě skupiny komunikují v jiných frekvencích a pravděpodobně se i podle tohoto znaku navzájem odlišují. Nicméně, tuto informaci lovím po velké spoustě let zpaměti a proto především doporučuji, pokud se ke knize dostanete, tuto informaci - v přesné formě - čerpat odtamtud > - https://www.databazeknih.cz/knihy/etologie-biologie-chovani-zvirat-16487(8) Některé ultra-anti-národovecké pozice působí (obrazně) spíš jako "boj" proti tomu, že má člověk dvě ruce, dvě nohy. Namísto rozumnějšího zaměření se na etiku toho co s nimi kdo provádí.
(9) Robert Sapolsky - This Is Your Brain on Nationalism - https://www.foreignaffairs.com/articles/2019-02-12/your-brain-nationalism(10) Řeč je samozřejmě o nacionálním socialismu, dnes (raději) zvaném nacismus.
(11) Uznávám, že tento rozbor může být mnohem více detailní.
(12) Tímto přístupem lze také, mimo jiné, rozlišit případného libertariána-patriota od řady dnešních identitářů respektive průměrných stoupenců alt-right.
(13) Tady bych zmínil něco čemu pracovně říkám (v neárijském slova smyslu) nacionálně-socialistický reflex. To je obecně, když se vaše těžce zestátněná společnost řítí do chudoby a vy, s obnaženým pozadím, vykřikujete "ale jsme jeden národ!" Toto chytání se nacionalismu když už se vše pod socialismem úspěšně bortí je celkem typické. Viz i dnešní, odlehčená verze tohoto jevu v podobě přehnívajících státních Českých drah s jejich permanentně zpožděnými, zatuchlými, prehistorickými kontejnery... ale hlavně, že je na nich vždy napsáno "národní dopravce"!.
(14) D1 do pekel. Příkladů známe nekonečno. Viz například soudobá, rudá Venezuela - https://www.mises.cz/clanky/venezuela-tvrdy-pad-na-socialisticka-usta-2038.aspx (Venezuela: Tvrdý pád na socialistická ústa) | https://mises.org/library/how-socialism-ruined-venezuela (How Socialism Ruined Venezuela) | https://mises.org/wire/venezuela-poster-child-socialism (Venezuela: Poster Child for Socialism). Na tomto místě opět dodávám, že nemám problém například se snahou o lokální, dobrovolný socialismus když ze strany jeho budovatelů budou plně respektována vlastnická práva ostatních lidí.
(15) Nebo mi snad, jako důraznému zastánci volného trhu, chce někdo z eurooptimistů zkusit namluvit, že svobodný, volno-tržní prostor spočívá v desítkách tisíc nad-státních úředníků a nekonečných lavin nových a nových regulací?!
(16) Je otázka jestli nás postupně rostoucí tlak v multikulturním eurokotli v budoucnu nakonec nedovede až k mnoha lokálním, nekončícím, hluboce zakořeněným, konfliktům ve stylu Izrael versus Palestina. Případně k rozsáhlému, plošnému násilí neuvěřitelné brutality ve stylu války v již zaniklé Jugoslávii. Speciálně toto dění bych důrazně doporučil reflektovat. Ne, s národy, s kulturami, se nemá, nesmí experimentovat.
(17) Ano, jsem si vědom toho, že je Robert Sapolsky řazen spíš k (americké) levici. A že Miroslav Hroch je levicově smýšlející atp. Nutně to ale neznamená, že v rámci svých oborů nemají bohaté znalosti, úspěchy a přínos.
(18) Ve sporu konstruktivismus versus primordialismus (obdoby sporu nurture versus nature) inklinuji obecně ke kombinované pozici, což může být i z hlavního textu patrné.
(19) "Tupý boj proti národům" v nadpisu znamená ostré vymezování se, které je "podloženo" tak akorát emocí, mlhavými dojmy, FB memy, a podobnými "zdroji".
(20) Pro ty co chtějí i přes vše výše uvedené "bojovat" proti nacionalismu navrhuji aby nabízeli alternativu (třeba právě libertarianismus) se kterou se lidé mohou identifikovat primárně spíš než aby "bojovali proti" fenoménu nacionalismu a tak současně - skrz proces negativní nacionalizace - z vnějšku - nacionalismus "paradoxně" svým snažením (leckdy jen pouhým pliváním a zesměšňováním) vyživovali.