Soukromé firmy pod praporem neomarxismu - máme se jich zastávat?

Majitel má právo si ve svém privátním prostoru stanovovat jasná pravidla toho kdo tam může vstoupit, co se tam smí a nesmí říkat, jak se tam může kdo chovat. Problém ovšem nastává tehdy když se sám spolčí s politickými agresory.

Spolčí se s nimi a aktivně jim pomáhá v jejich propagandě, útocích a cenzurování "reakce". A to už v souladu se svobodou a vlastnickými právy opravdu není.(1)

Je rozdíl jestli je někdo nucen sebezáchovně jednat pod hrozbou užití neoprávněného násilí, tzn. pod hrozbou porušování jeho vlastnických práv (dalšími regulacemi, buzerací apod.). Anebo naopak sám proaktivně vybraného porušovatele vlastnictví podporuje. Tzn. to prvé je více méně pochopitelná snaha "nějak politiku přežít, přetrpět a dělat si svůj soukromý byznys". A to druhé je naopak vědomá, zcela záměrná, často i výnosná, spolupráce z přesvědčení nebo vypočítavé bezpáteřnosti. Otevřená podpora agresorů.

Nenechme se mýlit, západní novolevicová kultura se dávno rozšířila i do mnoha soukromých firem. Tato kultura dominuje - a to především díky dlouhodobé a zjevně velmi úspěšné neomarxistické indoktrinaci mas lidí skrz státní školství, která u nich probíhá už více než půl století.(2) Jsou spousty zaměstnanců, napříč firemními hierarchiemi, kteří regulace, intervence, buzeraci, propagaci progresivního levičáctví, europropagandu, umlčování a preventivní kriminalizaci tzv. "extrémní pravice" či jiných "rozvratných živlů" apod. aktivně podporují. Známý austrolibertarián Walter Block by v této souvislosti možná řekl něco ve smyslu: "Private company became part of political establishment", tedy: "Soukromá firma se stala součástí politického establishmentu".(3) A to už moc nevinné není.

Takže. V prvním případě je vhodné se zjevné oběti zastat, nebo alespoň nepodporovat další agresi proti ní - z jakékoliv strany. No a ve druhém, kdy se nejedná o oběť, ale naopak o přesvědčeného podporovatele agresorů nám to může být minimálně jedno. Tzn. pokud to schytá (ta konkrétní firma) od jiné politické opozice a ostatní to nepoškodí, tak aspoň já nad tím minimálně pokrčím rameny. Minimálně. Ale také dodávám, že pokud to bude případ prokazatelného spolčení s politickým nepřítelem, tak mám právo podpořit i adekvátní formu protiútoku. Jestliže si někdo zvolí za svou stranu agresivní levici. Musí počítat s rizikem odpovídající reakce. Nebo je na tom snad něco překvapivého? Neobhajitelného?

Samozřejmě platí, že ideální by byla absence jakýchkoliv takových politických deformací. Z jakékoliv strany. Ale bohužel, západní, neomarxistická, "nová levice" a jí blízké kruhy se rozhodly bojovat skrz ovládnutí myslí dětí pomocí státního školství, skrz úplatky politicky a finančně ziskovým tzv. "neziskovým organizacím" a jejich vytváření, skrz dezinformační kampaně v ulicích i ve virtuálním prostoru. A opět také - pro levici tradičně - skrz cenzuru(4). No a pokud v tom s nimi někdo prokazatelně aktivně kooperuje, identifikuje se s jejich ideologií i stále agresivnějšími metodami a aplikuje je, tak máme jen tak zavřít oči? Máme se tvářit, že to je jen další "nestranný, nevinný, privátní" subjekt? Že je to snad zcela v pořádku?

To, že je nějaký subjekt privátní, ale přece nutně neznamená, že se jeho vedení a zaměstnanci - někteří nebo dokonce všichni - nemohou vědomě a aktivně spolupodílet i na velmi pochybných, amorálních, nelegálních nebo zcela zjevně zločineckých praktikách. Že nemohou být stoupenci dané době dominujících ideologií zločinu; spojenci cenzorů, zlodějů, autoritářů i diktátorů. Že nemohou neoprávněně těžit z politických privilegií. Že nemohou být už čistě sami bandou zločinců, bezpáteřních vohnoutů nebo líhní pro spousty podvodníků. To vše mohou. A není to vůbec nic nového. Historie i současnost nabízí spousty příkladů ke zvážení. Od nejbrutálnějších typu IG Farben nebo Hugo Boss, methanolové zabijáky, přes podvodníky se zkaženým masem a jiné nebezpečné hazardéry s cizím zdravím až po dnes všeobecně známé příklady pofiderních subjektů - respektive mnohých jejich zaměstnanců nebo čelních představitelů - jakými jsou ABL, ZFP nebo Agrofert.(5)

Takže není třeba si dělat iluze. Ne vše co se označuje za privátní je automaticky svaté. Ne vše co se označuje za privátní ctí privátní ostatních. Ne vše je politicky neutrální. A tak ne vše si nezbytně zasluhuje naši ochranu nebo podporu. A bohužel, západních firem, které jdou aktivně do boje pod praporem neomarxistické levice, se zdá, přibývá. A intenzita se postupně zvyšuje.

Zvolili si stranu. Reakce je pochopitelná.

Poznámky a zdroje:

(1) Původně část tohoto textu vznikla jako reakce na resolutní postoj řady libertariánů, že FB - jako soukromý subjekt - má plné právo cenzurovat vybrané příspěvky uživatelů, nemá se za to postihovat atd. Tímto textem chci vyjádřit, že takovýto resolutní postoj je v tomto a podobných případech založen na velmi vratkých základech.

(2) A, Viz zejména známá "Frankfurtská škola" stručně na české Wikipedii>https://cs.wikipedia.org/wiki/Frankfurtsk%C3%A1_%C5%A1kolaanebo pro řadu primárních zdrojů viz > https://www.marxists.org/subject/frankfurt-school/Dodávám, že takovýchto škol a proudů bylo a je na západě víc, nicméně, autoři s ní spojení byli a jsou učebnicovými představiteli neomarxismu.

B, Dodávám, že jsem si vědom, že pojmy jako kulturní marxismus, neomarxismus, nová levice apod. jsou jen jedny z mnoha, a že lze nalézt spousty rozcházejících se definic, podškol apod. Zase na druhou stranu, levičáci si s přesnou terminologií hlavu obvykle nelámají vůbec, když dokonce mají mnozí tu drzost prohlašovat se za "liberály".

(3) Walter Block ke svému sporu s New York Times a obecně o "urážkách na cti" z pohledu libertarianismu například zde >https://www.lewrockwell.com/2014/09/walter-e-block/may-i-sue-the-ny-times/ Dodávám, že nejsem žádný mluvčí profesora Blocka, ale z řady jeho výroků si takový postoj troufám docela odhadovat.

(4) Tím samozřejmě nijak nenaznačuji, že by byla "stará levice" o cokoliv lepší.

(5) A, Jistě, případ kdysi aktivně pronacistické IG Farben nebo místního kriminálního odpadu obchodujícího se smrtícím methanolem je něco extrémně odlišného ve srovnání s řadou z těch dalších jmenovaných.
B, Dodávám, že ABL již není ABL, ale byla přejmenována na... https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/bartova-bezpecnostni-agentura-abl-zmenila-nazev-i-logo.A120313_120732_domaci_hvC, Platí, že u řady firem, zejména těch velkých, to bývá s jejich "privátností" respektive souladem s libertarianismem a přirozeným právem komplikovanější. Ne vše co se kde v politických projevech nebo v zákonech nazývá jako soukromé existuje a funguje legitimně a skutečně jako soukromé. To už ani nezmiňujme velké firmy s prokazatelným dominantním či úplným státním podílem, které zde třeba - strategicky - nakupují firmy, podniky a které pochází z Číny a jsou prodlouženou rukou jejich politického aparátu. Podle mého soudu tady taková riskantní, cizorodá, státní expanze nemá co dělat už vůbec.

(6) Kam se která firma řadí je na konkrétním posouzení (s tím, že do vnitřních jednání ale stejně nevidíme). Vřele lze doporučit četbu některých z těchto dokumentů (paktů mezi firmami a Bruselem), a podobných. Některé firmy z toho prostě moc "čistě" nevychází. Co myslíte?

>https://ec.europa.eu/search/?queryText=disinformation&query_source=europa_default&filterSource=europa_default&swlang=en&more_options_language=en&more_options_f_formats=&more_options_date=> https://ec.europa.eu/unitedkingdom/news/online-platforms-make-progress-against-disinformation-more-needed_en> https://ec.europa.eu/.../en/tackling-online-disinformation> https://www.theguardian.com/technology/2019/mar/30/mark-zuckerberg-calls-for-stronger-regulation-of-internet (já vím, Guardian)
> https://www.idnes.cz/technet/internet/zuckerberg-facebook-regulace.A190331_190029_sw_internet_pka ("Facebook má příliš velkou moc. Potřebujeme regulace, tvrdí Zuckerberg")