Klasický a sociální "liberalismus" jsou svou podstatou přístupy nepřátelské

Pojem liberalismus byl ovládnut jeho nepřítelem. Původní obsah byl vytlačen. Ztratil své známé pojmenování a z myslí lidí tak lépe vymizel. A dnes pod jeho jménem úspěšně škodí progresivní levice. Hořká historie ve stručnosti.

Klasičtí liberálové byli a jsou zastánci volného trhu; svobodného obchodování s celým světem; soukromého vlastnictví a svobody; skutečné solidarity na bázi dobrovolnosti; míru a v případě nouze spravedlivé - tedy obranné - války;(1) osobní odpovědnosti a respektování smluv; svobody slova a vyznání;(2) ideálu rovnosti před právem;(3) možnosti diskriminovat v rámci vlastnictví; zastánci násobně nižších daní; státu malého, bezpečnostně-právního, tedy v podstatě jen ministerstev obrany, vnitra a spravedlnosti - nikoliv školství, zdravotnictví, průmyslu, práce, místního rozvoje, kultury, zemědělství, dopravy, životního prostředí a většiny jejich agend;(4) důrazní odpůrci nebo kritici soudobého centrální bankovnictví;(5) zastánci antisocialismu, antifašismu a často i některých konzervativních hodnot.

Levicoví (moderní, sociální) "liberálové" jsou naopak zastánci silně regulovaných trhů; silného tzv. paternalistického státu, společnosti nároků; vysokého, komplexního a progresivního zdanění; rozsáhlého a komplexního přerozdělování; potlačování nebo ignorace vlastnictví; zákazů a postihování diskriminace; ochrany vybraných, údajně neprivilegovaných, skupin; jsou zastánci minimálně uchování současného rozsahu státních ministerstev a jejich agend; kolektivní "odpovědnosti" a sociálního progresivismu na úkor privátních sfér; politicky vynucovaného multikulturalismu; jsou zastánci jimi vedeného centrálního plánování značné části našich soukromých životů.(6)

Nebo ještě stručněji. Klasický liberalismus obecně stojí na tzv. negativním pojetí svobody - svobody "od něčeho" tzn. násilných vpádů a vynucování ze strany jiných lidí. Zatímco levicový (moderní, sociální) liberalismus na tzv. pozitivním pojetí svobody - svobody "k něčemu" tzn. v praxi ve smyslu sociálních nároků, tedy nároků pro vybrané - a tím nákladů pro ty ostatní.(7)

Obě pojetí jsou zcela zjevně ve fundamentálním rozporu. Praktický neslučitelná. Pod jednu nálepku nepatří. A je velkým selháním nás různorodých liberálů - tedy klasických liberálů, ale také anarchokapitalistů, minarchistů, objektivistů, liberál-konzervativců (fúzionistů), paleolibertariánů atp.(8) tedy těch, kteří se v blízkosti jádra těchto hodnot - svobody na bázi soukromého vlastnictví - pohybují, že jsme si nosný pojem liberalismus, kterým lze jednotlivé proudy obecně zašťiťovat, nechali socialisty ukrást(9). Byl to zisk pro ně(10). Naše myšlenky i díky tomuto, díky ztrátě své značky, ustoupili na dlouho z myslí lidí. Z politické mapy - pryč do ústraní. A i proto dnes člověk nemusí zdaleka být libertariánem/anarchokapitalistou, aby byl pokládán za velkého radikála. Stačí být jen starý dobrý klasický liberál. I to už je v dnešním velevěku progresivního socialismu - až příliš.

Poznámky a zdroje:

(1) Teorie spravedlivé války a jí blízké jsou jistě na dlouhou diskuzi, ale lze zcela bezpečně říci, že válka - tedy masivní destrukce, chaos, loupeže, mrzačení a vraždění - je pro každého seriózního liberála respektive libertariána asi to nejhorší k čemu může dojít. Jsou to orgie zločinu. A proto je obecnou pozicí něco takového nepodporovat, pokud je to možné - vyhýbat se tomu, vyhýbat se živné půdě k jejímu vzniku. Taková pozice ja samozřejmě výrazně v rozporu s dnešní sadistickou módou masivních tzv. pre-emptivních vojenských úderů a bojového exportu "hodnot", multikulturního hazardování nebo státním centrálním bankovnictvím a jím vyvolávanými hospodářskými cykly apod. Tedy různorodou živnou půdou i pro eskalací násilí.
(2) Což znamená při respektu k vlastnictví atp. Přesněji, nemám svobodu slova si objednat vraždu nevinného člověka nebo někomu říct, že ve sklenici je mléko, že se může v klidu napít, i když vím, že tam je hašené vápno. Stejně tak nemůžu počítat s tolerancí toho když má kultura, ideologie nebo pojetí víry vyznává násilí na nevinných. Liberalismus je obecně o toleranci k různorodosti na základě jistých minimálních pravidel pro civilizované soužití, nikoliv o toleranci k zločinu, a to ať různorodém či nerůznorodém.
(3) Která je ovšem v případě klasického liberalismu problematická. Klasický liberalismus totiž obecně činí právní výjimku pro vybranou skupinu obyvatel - politický aparát - který má privilegium například danit. I když, nutno dodat, že (ideálně) v zásadně menší míře než je u nás i v jiných krajinách dnes zvykem. Více o problémech klasického liberalismu viz Hans Hermann-Hoppe v českém výběru jeho textů "Demokracie, anarchie a omyly ekonomie" > https://www.databazeknih.cz/knihy/demokracie-anarchie-a-omyly-ekonomie-184536(4) A, Lze v tomto pojetí očekávat, že by se část "silových" agend (výběr daní z pod ministerstva financí anebo diplomatické aktivity z pod ministerstva zahraničních věcí) přesunula ke zbylým třem. | B, Viz klasicky Milton Friedman kde se na konci interview (přibližně po dvacáté minutě) vyjadřuje k tomu která ministerstva a z jakých důvodů je třeba zrušit > https://youtu.be/JSumJxQ5oy4  | C, Samozřejmě platí, že názory klasických liberálů nemusí být identické a tak se v jednotlivých tématech privatizace respektive liberalizace mohou rozcházet. Také platí, že je dnes častý, v rámci výzkumu bezpečnosti, tzv. "rozšířený model bezpečnosti" Kodaňské školy, který reflektuje například i enviromentální nebo různá sociální rizika, a tak je na tomto základě možné pochopitelně také rozšiřovat bezpečnostní agendu státu potenciálně dál a dál, viz "Security: A New Framework for Analysis - Buzan, Waver, de Wilde" > https://www.goodreads.com/book/show/1066086.Security(5) Typicky Ludwig von Mises nebo Friedrich August von Hayek a další rakouští ekonomové.
(6) Jako příklad může v podstatě sloužit většina dnešního politického světa. Samozřejmě především na západě.
(7) Jen pro (standardní) příklad Isaiah Berlin a jeho "dvojí pojetí svobody" > http://cactus.dixie.edu/green/B_Readings/I_Berlin%20Two%20Concpets%20of%20Liberty.pdf(8) Řada z těch označení se překrývá. Někdy i rovná. Ale pro přehled zde zmiňuji "všechny".
(9) Liberalismus se také dá obecněji označit jako "rodina" politických ideologií, teorií, filozofií,...
(10) Pro zajímavost. Výraz neoliberalismus by možná ani nevznikl kdyby nevznikl zmiňovaný oxymorón tzv. moderní/sociální/levicový liberalismus. Nemusel by se také možná používat výraz libertarianismus apod. Ale to už se nedovíme. Dění se v tomto vybralo spíš směrem k chaosu.