Právo na sebeusmrcení

Mám plné právo ukončit svůj život - samostatně i s odbornou asistencí - zcela bez ohledu na legislativu a názory cizích lidí.  

Jestliže jsme vlastníky našich těl, která tak můžeme svobodně používat za striktní podmínky, že se nedopouštíme agrese vůči jiným lidem a jejich majetku, tak bychom logicky, v rámci rovnosti a názorové konzistence, měli respektovat i všechny ostatní lidi jako svobodné vlastníky svých těl a to za stejných podmínek neagrese. Nakonec, kdo jiný by měl být vlastníkem mého těla než já sám? Vy, náhodný kolemjdoucí nebo snad politický aparát?

Toto výlučné panství je však stejně platné i v případě vlastního rozhodnutí své tělo usmrtit, svůj život na tomto světě dobrovolně ukončit. Žádnému zločinu, žádné agrese se tím člověk proti jiným lidem, jejich svobodě ani majetku nedopustí. Jakým "právem" mu to pak může někdo cizí skrz násilnou moc státu zakazovat nebo klást překážky? Toto rozhodnutí se týká jen jeho těla, jeho života, jeho svědomí. Je zcela ve sféře jeho svobody a má tak i plné právo přizvat si pro svůj co nejpoklidnější odchod odbornou pomoc. Jestliže chce někdo cizí těmto lidem v tragických situacích být opravdu užitečný, tak jim může přispět penězi na eventuální léčbu nebo mírnění bolesti, modlit se za ně, poslat jim dopis s nadějí nebo vysvětlením proč svůj život ukončit nemají, zkusit jim dát naději. Ale ne se jim skrz násilnou moc státu stavět do cesty, zakazovat či omezovat, ať už jakkoliv radikální, ale svobodná, východiska. Námitky o možné zneužitelnosti nebo neprůkaznosti tohoto rozhodnutí jsou zcela pochopitelné, správné a případná asistující osoba by si těchto rizik měla být velmi dobře vědoma. Už jenom proto, že by sama mohla být tvrdě potrestána. Ale tyto námitky se dotýkají odlišného typu limitací a rizik. Problematice toho jestli konkrétní člověk volil v danou chvíli svobodně, bez přinucení jiných lidí apod. Nijak nezpochybňují přirozené a výlučné panství člověka nad vlastním tělem. Nijak neopravňují cizí osoby k tomu aby se pomocí státního aparát, stali najednou spoluvlastníky i ony.

Svoboda se nutně nerovná kráse, vitalitě nebo harmonii. Nemusí se nám všechny její projevy líbit. Svoboda je jednoduše prostor ve kterém máme úplnou volnost jednání a zároveň, v rámci konzistence norem, při něm nenarušujeme prostor zcela svobodného jednání lidí ostatních. Eutanazie se nachází uvnitř tohoto prostoru. Eutanazie je tragické ukončení bolestného života... ale není to vražda, není to zločin.