Dnešní svět je zápasem tří zápasníků představujících komunismus, liberalismus a totalitu. Klání je to bez pravidel a vždy když jeden má navrch, tak se druzí dva spojí. Nebylo tomu tak od počátku a bůh ví co přinese budoucnost (umělá inteligence). Zato u každého směru lze vysledovat racionální důvody proč by měl existovat a u každý z nich dokáže přejít do extrémů, pokud k tomu má dost prostoru.

Komunistická radostná představa, že všechno je všech a všichni si to vesele užíváme vezme za své v okamžiku, kdy to někdo (či skupinka) vezme doslova a řekne, že když je to všech je to vlastně moje a já vám řeknu jak a co s tím budeme dělat. Tohle je podpořeno věrnými stoupenci pochodujícími se zbraní a neváhajícími je použít a stejně drastickým aparátem fungujícím na strachu z vlastní existence každého jednotlivce.

Ideálem liberalizmu je že každý svobodně dělá co umí, nebo na co má a podle toho se má lépe či hůře. Předpokládá se dodržování určitého morálního kodexu a sociální soudržnost, to je ona "Společenská smlouva". Základním písemným projevem této smlouvy je "Ústava". Libertariáni jsou pro svobodu úplnou a nechápou význam a účel "Společenské smlouvy". Vše je ideální do doby, než silní začnou požírat slabé a uzpůsobí si Ústavu zákony ke svému prospěchu a existence jednotlivců je ohrožena. Nadvládu si vynucují represemi "ze zákona" pomocí ozbrojených složek státu.

Totalita je ideální, pokud velký vůdce rozhoduje správně a spravedlivě, což už z podstaty není možné a tak nadržuje jedněm, kteří ho drží u moci a terorizuje jednotlivce a to dost nevybíravě, pomocí represivních ozbrojených soukromých gard.

Pokud represe jedné z filozofií překročí únosnou mez, probouzí se revoluční nálada směřující ke změně filozofie. Všichni mocipáni se cítí být ohroženi filozofií jinou a snaží se o vytvoření pnutí a překročení meze uvnitř protivníkovi sféry vlivu. Děje se tak vojensky, sankcemi, propagandou či tajnými operacemi.

Asi takhle to vidím já.

Fakt společenské smlouvy jasně dokladuje třeba procedura přijetí amíckého občanství cizincem. Ten může být odmítnut. Aby nebyl, tak musí přísahat na ústavu. To, že se vám tato pohroma děje dědičně, tj. přechodem z otců občanů a matek občanek, je v bleděmodrém totéž.

No a co třeba původní obyvatelstvo ameriky. Indiáni. Přijali "společenskou smlouvu"? S kolonizátory? K dědičnosti, jak už jsem psal v textu, to že někdo něco případně usmlouval někdy v historii, není automaticky žádný závazek pro jeho potomky. Myslím, že nejlepší text na to na co narážíte, na USA, americkou ústavu, "společenskou smlouvu" apod. je text právníka a podnikatele Lysandera Spoonera https://www.mises.cz/clanky/ustava-bez-autority-600.aspx z 19. století. Děkuji

Vyborny clanek, pane Adamku. Jestli dovolite, male zadumani.

Jak ja to vidim, "spolecenskou smlouvu" jste prijmul (a vsichni obcane), kdyz jste poprve volil ve volbach do Parlamentu. Touto volbou jste predal cast svoji osobni svobody do rukou zvolenych politickych cinitelu. Vse predtim bylo zasluhou vasich rodicu. Je to trochu nepresne, ale ma to aspon smysl v definici, ze jste se stat plnoletym.

Pan Neugebauer pouzil Platonovu vetu: "Stat je organizovane nasili". Jak velke to nasili je pri vasem prijmuti te "spolecenske smlouvy", je v historii te smlouvy. Zakladem je zde Ustava a vsechny ty doplnovaci zakony, ktere upresnuji vyklad teto Ustavy. Vasi predchudci se podileli na rozsirovani tohoto nasili.

Na zaver meho zadumani je pripominka vsem citatelum meho prispevku.

"Cim vice socialnich programu, tim vetsi nasili statu a tim mene osobni svobody".

Děkuji za reakci. Ale ne, ani případnou volbou ve volbách jsem tzv. "společenskou smlouvu" nepřijal. Mohl to být také akt sebeobrany... ve smysli, že volbou nehájíte daný systém, ale snažíte se skrz podporu liberálních stran zmenšit jeho moc. Taky je problém s tím, že státní legislativa platí i pro neplnoleté. Co s nimi? Další problém je, že ne všichni šli kdy k volbám i jako plnoletí. Někteří nechtějí a někteří, kteří chtějí, tak ještě čekají až nějaké volby vůbec budou. Přijali "společenskou smlouvu" dle tohoto pohledu? Nemohli. To nepřijetí platí pak i pro ústavu. Ale i tak děkuji za vaši reakci.

Článek je způsoben nepochopením společenských procesů. My všichni vpodstatě dobrovolně akceptujeme, že stát na nás vykonává násilí. Předpokládáme, že tím brání ještě většímu bezpráví a násilí.

Já nic takového nepředpokládám. Nic jsem neakceptoval, a už vůbec ne privilegium pro vybrané osoby iniciovat proti mě násilí a pošlapávat má vlastnická práva. A zdaleka nejsem sám. Takže ve vašem příspěvku je zásadní problém, mimo jiné, se slovem "všichni"

máte pravdu, často , respektive pořád, zní, " máme tento politický systém, máme tento volební systém" a v podstatě nikoho nezajímá, kdo nám to tady nainstaloval, občané to určitě nebyli.., zatím je bohužel, Váš článek málo čten

Kdo jiný než občané nám to tady nainstaloval? Bůh? Svobodní zednáři? Charta?

"spolecenska smlouva" ve filosofickem kontextu je pojem, ktery je vagni uplne naschval, prave proto ze je to filosofie, je to abstraktni.Zkouset ho rozebirat stejnym zpusobem jako pravnicky pojem, je nepochopeni uplne zakladnich principu vednich oboru.

Pan autor vezme filozofický pojem, rozdělí ho na slůvka a ty pak z právnického pohledu analyzuje. To bude rána, až jednou zjistí, že kapr na modro nemá modrou barvu

Vynikající a velmi užitečný článek. Je načase, aby si více lidí tyto věci uvědomilo. Nebude snadné situaci příliš změnit, možná není ani třeba situaci měnit radikálně. Revoluce jsou zpravidla k ničemu, lepší je pozvolná evoluce. Mělo by však snad být možné situaci změnit alespoň trochu.

Píšete:

"Jakou ohromnou drzost tito lidé předvádějí! Co jim dává právo mě okrádat a sekýrovat?"

Zdroj: https://luboradamek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=657848

Právo vlastně nemají, ale mají moc Vás okrádat a sekýrovat. Tu moc jim dávají méně chytří a poslušní občané a všichni ti (chytří, vychytralí i hloupí), kteří na tomto systému profitují.

Děkuji. Reforma je slovo neškodné, politikou vyprázdněné. Revoluce zase často zavání zmatkem a násilím. Tak řekněme, že by ideálem byla rázná liberální transformace. No a co se politické moci týká. I ta má své limity. Jakmile ji čím dál méně lidí uznává, tím slabší je... až možná jednou zanikne. Uvidíme...