- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Bruselští břídilové nám už předvedli jak umí řešit Řeckou krizi (cca 10 let). Ukázali nám jak úspěšné vedou tažení proti terorismu, drogám a pašování zbraní (cca 13 let). Jak se jim podařilo centrálně naplánovat a vybudovat světovou ekonomiku číslo jedna, potírat korupci a bojovat s nezaměstnaností (nespočet let). Také nám dlouhodobě ukazují jak umí harmonizovat vztahy mezi národy, respektovat výsledky národních referend, dodržovat svá vlastní ustanovení i dohody. No a do budoucna, kromě pokračující expanze regulací, byrokracie a kvantitativního uvolňování, která nás ještě zabolí, bude sílící migrační krize dalším ohromujícím a nezapomenutelným selháním, které evropský prostor zjizví a zakrvácí možná na desítky, v nejčernějších představách i na stovky, let dopředu.
Z dosavadních výsledků EU při řešení (tedy vytváření a prohlubování) krizových situací je zřejmé, že toto všechno jen tak rychle neskončí. Že je to organizace neskutečně toporná, silně odtržená od reality a že škody budou mnohem větší. Mezi-etnické napětí i násilí se stupňuje. Politici a byrokraté všech pater už zcela otevřeně přiznávají, že státní i nad-státní aparát situaci s migrací i související zločinností nemá plně pod kontrolou a že mnozí lidé nejsou a nebudou před novými zločinci reálně chráněni (reálně chráněni nebyli ani před těmi starými). Dokonce sami přiznávají, že státní „moc“ některé oblasti opustila (tzv. no-go zóny) a místní obyvatele, místní daňové poplatníky, tak už i oficiálně ponechala napospas jejich osudu. Hranice i interní kontroly jsou děravé a stovky a tisíce neznámých a neprověřených lidí přicházejí i nadále. Tuto situaci Brusel navíc zneužil k prosazování větší regulace zbraní abychom to všichni, kromě nových i původních zločinců, měli při jejich legálním obstarávání a vlastní sebeobraně ještě komplikovanější. V současné chvíli máme asi jen dvě jistoty: první, že Brusel a jeho banda servilních, centrálních i regionálních posluhovačů opět velkolepě selžou a druhou, že my budeme ti kdo za to opět různými způsoby zaplatí. Dlouhodobé, efektivní a eticky obhajitelné řešení nicméně existuje, ale my si bohužel ještě protrpíme to bruselské, politické (více případně v souvisejícím článku pod tímto textem).
Je každopádně fascinující v jakém rozsahu může zcela nepatrná část evropské populace dlouhodobě škodit a ještě u toho neustále vypouštět notoricky bezobsažné politické plky, s vážnou tváří blábolit o kdo ví jakých evropských hodnotách, o společných řešeních, společném odhodlání, evropanech a podobně. Je ale dlouhodobý fakt, že Evropská unie je především unií centrálních bankéřů a části politiků a byrokratů evropského kontinentu, a pokud už něco mezinárodní obyvatelstvo začalo spojovat do jednotnějšího celku, tak je to odpor vůči nim. Když je řeč o nekonečném politickém blábolení, tak nelze nezmínit i zneužívání a překrucování liberálních myšlenek svobody za účelem obhajoby bruselské centrální byrokracie. Stačí mluvit o svobodném pohybu osob, zboží a služeb a při tom jednoduše zapomenout na nutnost dobrovolnosti a vzájemný respekt k vlastnictví. Ale konkrétní člověk zboží a služby nabízí a jiný je dobrovolně přijímá nebo nepřijímá! A to samé musí platit i při přesunu osob.
Co se „harmonizace“ vztahů mezi národy týká, tak je řeč o dalším ohromujícím, politickém selhání. Před nepříliš dlouhou dobou bylo například Řecko synonymem pro dovolenou. Dnes jsou Řekové za lenivce, bankrotáře a parazity. Třeba na Slovensku jim mnoho lidí už nemůže přijít ani na jméno (vynucování financí do eurovalů apod. "záchranných" nesmyslů). Němci a Francouzi jsou zase za nenáviděné vladaře, diktátory, původce celé eurotragédie. Británie je bruselskou nomenklaturou neustále označována jako „ne-evropská". Poláci byli napřed zrádci Visegrádské čtyřky, teď zase Evropské unie. Maďaři jsou vykreslováni jako sadističtí nacionalisté no a my jsme „solitéři, problémová a ne-solidární země". Toto rozdmýchávání mezinárodních křivd a vášní je dalším škodlivým produktem bruselské břídilny. Je otázka jestli na tyto uměle vytvořená a vyživená pnutí mezi národy dokážeme v budoucnu zcela zapomenout.
Nicméně, jako každý experiment se státním centrálním plánováním, naštěstí i tento je odsouzen k rozpadu. Křehkost celého experimentu je ještě umocněna tím, že se nemůže opřít o žádné pevné národní cítění, evropský lid žije jen na papíře. A stejně tak si nemůže sjednat poslušnost a respekt zbraněmi, na to je naštěstí příliš slabý, nerespektovaný, nenáviděný. S EU ale časem přijde minimálně i jedno pozitivní poučení... zbytečných a škodlivých politiků, byrokratů se zbavit můžeme. Opět si potvrdíme, že megalomanské, antiliberální, politické experimenty mají své jisté konce.
Závěrem si dovolím už jen jednu dílčí poznámku k migraci. Buňky mají buněčné membrány, mimo jiné, pro filtraci žádoucího a nežádoucího z vnějšího prostředí. Naše domy mají zámky, alarmy, ploty jako bariéry proti nepovolenému vstupu. Data jsou z důvodů bezpečnosti kontrolována a filtrována firewally atd. Obecně řečeno, filtrační mechanismy a bariéry působí v mnoha sférách. Pomáhají zachovávat to co je uvnitř před cizím a neznámým, potenciálně nebezpečným tam venku. I na společenské úrovni takové filtry a bariéry existovat musí. A všechny tyto společenské filtry a bariéry musí být postaveny na soukromém vlastnictví a úctě k individuálním rozhodnutím. Jak by totiž mohla být společnost dlouhodobě zachována když bude odzbrojená, těžce zdaněná a zároveň nechráněna; s volným, nekontrolovaným vstupem i pro další vrahy, zloděje a sexuální násilníky? Jaké zdraví si udrží společnost ve funkci permanentní testovací laboratoře politiků, kteří si na její úkor žijí svůj osobní megalomanský sen? Neoptimistické předpovědi se bohužel velmi nabízí, a proto přejeme Evropské politické unii její brzký rozpad a zánik.
předchozí | 1 2 | další |